V půli srpna 2022 se nám naskytla příležitost vyrazit na pět dnů kam se nám zlíbí. V severní Itálii jsme měli – a stále máme – nějaké silniční resty, a tak jsme zvolili právě tento cíl. Čtyři noci jsme rozdělili v poměru 1 + 2 + 1, kdy první noc jsme strávili v Rakousku, dvě noci u italské Arabby a jednu noc „na cestě zpět“ u Insbrucku. Ale postupně.
První den se nesl v rytmu dálnice S6, kterou máme obecně rádi. Není zdaleka tak frekventovaná, jako A2, krásně se klikatí rakouským Venkovem, a při cestovní rychlosti okolo 110-120 km/h se dá bez střechy pohodlně ukrajovat kilometry. Toho času nám ale nepřálo počasí, a tak jsme dálnici absolvovali se střechou nahoře. Krátká zastávka u benziny OMW nás ujistila v tom, že kafe odsud fakt ne, a že si příště raději počkáme na „mekáč“, kde to sice není také žádná hitparáda, ale aspoň chutná tak nějak konstantně.
Po dálničním přiblížení jsme od Judenburgu chvíli korzovali okreskou, abychom konečně dosáhli místa zábavy: odbočka v Predlitz-Turrach ze silnice 97 na 95 směr Turracherhöhe, což je jezírko ve stejnojmenné lyžařské oblasti. Tuto cestu jsme ocenili už před lety a opravdu jsem se sem těšil.
Už sama silnice č. 95 je suprová: pokud kouknete do mapy a vidíte silnici vedoucí okolo řeky, máte záruku, že bude zajímavá. Před mámi se objevila červnená Mazda CX-5 potvrzující, že mazďáci rozhodně rádi řídí, a je jedno, jestli mrštný roadster nebo rodinné SUVčko. Každopádně řidič se toho nebál a inženýři z Hirošimy by z jeho svižného tempa rozhodně měli radost.
Krátkou procházku a posezení u jezera nám zpříjemnili ubytovaní z krásného hotelu Meizeit Hüttendorf, kterým přišlo jako super nápad vyrazit rovnou v župánku z vyhřátého wellnessu na šlapadla a jiná lodní plavidla. Jejich boj s poměrně silným větrem byl skutečně zábavný.
To zajímavé je za jezerem směrem na jih: klesání až 17 % může slabším povahám zamávat žaludkem, zvláště ve vyšších autech. Kamera ale takový zážtitek bohužel nedokáže zprostředkovat:
Pak hned navazuje odměna za dálniční propršené kilometry: silnice Nockalmstrasse, která stále stojí ve stínu slavnějšího Grossglockneru.
Samozřejmě, jde o silnici v menších výškách, ale kvalitu povrchu, nezáludné, přehledné a široké zatáčky tu milují nejen auťáci, ale i motorkáři. Ti si jen musejí dát pozor na příčné kovové zábrany pro krávy, které umějí klouzat. V podvečer srpnového dne jsme zde ale byli takřka sami a o to zábavnější byla cesta, kterou nám tu a tam zpestřily krávy na cestě.
Nahoře jsme se ale moc dlouho nezdrželi: zima a vítr nás zahnal zpět do auta. Už jsme tady ale byli i v letním krásném dnu. Vezměte si deku a udělejte si nahoře malý piknik, vnímejte okolí a nechejte plynout čas…
Nás čekala ještě spousta kilometrů, a tak jsme vzali směr Innerkrems, abychom pokračovali na západ pod dálnici A10. I ona cesta Innerkrems – Kremsbrücke je skvělá, svižná a zábvavná, i když místy méně kvalitní. Pokud se při pohledu do mapy divíte, proč zde není nájezd na dálnici, na místě samotném pohlédněte nahoru: Dálnice totiž vede desítky metrů nad našimi hlavami, v drtivé většině po mostní konstrukci. Jde o úžasné dílo. Není divu, že doprava na silnici 99 je velmi poklidná a je zajímavé sledovat domy okolo cesty, které dříve jistě byly hotely a hostince obsluhující cestovatele na důležité spojnici mezi mezi Flachau a Gmünem. Cestující, které teď ukradla dálnice…
O to zajímavější je cesta, a pokud zde budete projíždět přes den, nezapomeňte navštívit Porsche Automuseum Helmut Pfeihofer v Gmündu. Nám se už připozdívalo a bylo zavřeno.
Z dálnice A10 jsme sjeli u vsi Pöllan a dali se okreskou Kreuzen Landestrasse do Sankt Stefan im Gaital. Upřímně od této silnice jsme si slibovali další pěkné okreskové poježdění, nicméně kvalita silnice je většinou nevalná.
Cílem naší cesty byl hotel Berghotel Presslauder pod sedlem Nassfeld, kde strávíme jednu noc, a který je skvělým výchozím bodem pro ranní přejezd sedla Nassfeld. Už jen samotná cesta nahoru k hotelu je zážitkem a v hotelu samotném doporučuji nevelký příplatek za pokoj s výhledem na hory. Ten je impozantní a pokud vám vyjde počasí, zažijete nezapomenutelný západ slunce.
A zítra už míříme přes sedlo Nassfeld do Itálie na nejznámnější silnice severu 🙂